Články‎ > ‎

Zájezd do Itálie

přidáno: 6. 4. 2017 11:34, autor: Renata Bočková   [ Aktualizováno 11. 4. 2017 6:11 uživatelem Tomáš Krisl ]

Pokud jste někdy navštívili nějaký jižní stát autem, či autobusem, tak jste nejspíše následující zažili: Řidiče, kteří jsou schopni projet i tou nejužší uličkou, ve které se v danou chvíli nachází desítky fotících se turistů, a to bez toho aniž by někoho přejeli, ba i dokonce jsou schopni jet za vámi krokem bez troubení. Na druhou stranu porušují pravidla, jezdí nepovolenou rychlostí a rozhodně je nezajímá, že vy jste ti, kdo jedou po hlavní. Motocykly a mopedy kličkující mezi auty čekající na zelenou. Cyklisty, jejichž cinkání na zvonky slyšíte neustále za sebou i před sebou a jejichž majitelé z nich neslezou ani v té největší tlačenici. Silnice, které jsou místy horší než u nás a po zimě je každá druhá uzavřená. Teď si do tohoto všeho představte český autobus plný teenagerů.

Naši páni řidiči se s touto nevyzpytatelnou dopravní situací poprali celkem dobře. Je sice pravda, že jsme několikrát bloudili a že po třetím objíždění toho samého kruhového objezdu už to bylo poněkud únavné, ale jejich styl jízdy a rychlé manévrování byly popravdě v Itálii důležitější než orientace. Pro příště bych jim ale doporučila používat navigaci častěji.

Naší první zastávkou bylo městečko Lucca. Historická část města je sice pěší zónou, místo aut vám tu však hrozí střet s kolem (výše zmíněná situace s cyklisty). Jedno auto jsme tu ale přeci jen potkali – sanitku. Pokud však vezla pacienta, tak nejspíš nepřežil. I přes blikající světýlko a prázdnou silnici totiž jela krokem. Po prohlédnutí náměstí San Michele a Napoleonova náměstí jsme dorazili do místa bývalého římského amfiteátru, ze kterého je dnes malebné náměstíčko plné kaváren, obchůdků a restaurací a člověku připadá až neuvěřitelné, že zde kdysi umírali lidé pro zábavu. Při rozchodu jsme se mohli projít po hradbách svírajících historické centrum města.

Po Lucce přišla na řadu mnohem známější Pisa se svou nepovedenou věží, jejíž vychýlení je v současné době asi čtyři metry. Hned vedle stojí dóm, baptisterium a hřbitov, které se však netěší takové popularitě jako jejich šikmá sousedka. Ve městě se také nachází univerzita s nejstarší botanickou zahradou na světě. Během osobního volna se ti největší hladovci vydali porovnat italský McDonald s tím českým, zbytek dále pokračoval ve hře na schovávanou s místními ilegálními obchodníky tmavé pleti, kteří prodávají zaručeně pravé „Rolexky“ a kteří číhali na každém rohu, vždyť jen na parkovišti se jich na nás nalepilo asi dvacet.

Na noc jsme přijeli do lázeňského městečka Montecatini Terme, kde jsme strávili obě noci v čtyřhvězdičkovém hotelu.

Druhý den jsme přijeli do městečka Vinci a navštívili jsme místní muzeum věnované Leonardu da Vinci, který se narodil jen pár kilometrů odtud v malé nevýznamné vesničce Anchiano. Samotné muzeum ale spíše zklame a bez da Vinciho jména by toto místo už dávno zapadlo do zapomnění, a tak se asi nejkrásnější vzpomínkou z tohoto místa stala nádherná kočka vyhřívající se na kapotě zaparkovaného auta.

Z Vinci jsme přijeli pod město Sienna, do kterého odtud vede pro líné turisty několik eskalátorů (pro ty aktivní je tu hned vedle normální schodiště). Městu jednoznačně dominuje gotický dóm, který je vyzdoben bustami papežů, včetně papežky Jany, a všechny ohromí svou velikostí. Kousek od dómu leží náměstí Piazza del Campo, kde se koná dvakrát do roka závod Palio di Sienna. Místo závodníků na koních jsme tu však našli trhovce prodávající nejrůznější místní speciality.

Ten den nás ale čekal ještě další kulinářský zážitek, a to v městečku San Gimignano, ve kterém je obchod s nejlepší zmrzlinou na světě. Mnoho z nás neodolalo. Jestli byla opravdu nejlepší na světě, nevím, dobrá ale rozhodně byla.

Třetí den byl věnován Florencii. Prvním bodem byl dóm Santa Maria del Fiore. Nám ale více než mohutná stavba zůstane v paměti groteska, kterou si pro nás připravili dva policisté na mopedech a ilegální prodejce obrazů. Veselá honička mezi strážci zákona a obchodníkem skončila pro první jmenované neslavně: pronásledovaný utekl a jeden z pronásledovatelů havaroval. Tato komická situace nám ukázala, jak rozeznat ilegálního obchodníka od toho legálního. Pokud je dotyčný schopný sebrat všechny svoje věci během několika sekund, je ilegální, pokud ne, je legální. Vynalézavost se jim však nezapře, a tak u nich najdete například i provizorní stolky z rozložených kartonů.

Po dómu nás čekalo náměstí Michelangela s kopií sochy Davida, Most zlatníků, tržnice a mnoho dalších památek. Rozchod většina z nás využila k ochutnávání zdejších specialit.

Večer jsme vystoupali na vyhlídku a odtud jsme se vydali směr Lanškroun, tedy měli jsme se vydat. Řidič ale omylem zahnul směrem na Řím, a tak se nám cesta asi o hodinu protáhla. Ačkoliv se jednalo o velkou chybu ze strany řidičů, rozhodně se nejednalo o téma, které by se mělo řešit čtyři hodiny, a to až do půlnoci, kdy se už většina snažila usnout. Nakonec však i předhánění v tom, kdo má lepší Google Maps, skončilo a v autobuse nastal klid.

Do Lanškrouna jsme dojeli sice unavení, ale v pořádku a v plném počtu.

Za účastníky zájezdu napsala

Jana Bočková


Itálie 2017.mp4


Comments