Cesta vedla pořád do kopce a byla poměrně náročná, ale po nějaké době jsme konečně došli až nahoru, kde se tyčila Jiráskova chata. Zde jsme si dali oběd za výhledu na Rozkoš. Po jídle jsme vyšlápli pár schodů na vrchol chaty, odkud byl krásný pohled na široké okolí. Udělali jsme si fotku a vyrazili dál. Naše cesta směřovala do pěchotního srubu Březinka. Šli jsme docela svižně, takže jsme tam zanedlouho byli. Už tam na nás čekali. Ukázali nám výbavu Březinky i s původními zbraněmi, což bylo zajímavé. Když prohlídka skončila všichni jsme byli poměrně unaveni z těch kopců, ale myšlenka že teď půjdeme celou cestu z kopce dolů, nás uklidnila. Cestou byla ohrada s kozami, která byla pod elektrickým proudem. Několik z nás se rozhodlo, že se chytíme za ruce a jeden se toho ohradníku dotkne. V té chvíli všichni vyjekli a začali se smát. Bylo to super. 

Ohradník byl asi pět minut od kempu, takže jsme tam za chvíli byli. Opět jsme si odložili věci v chatkách a šli jsme hrát hry jako softbal a buldoky, což je hra, kterou máme velmi rádi. Všichni unaveni jsme nakonec usedli k ohni, který pan Střecha rozdělal, udělali jsme si párky a začali zpívat při doprovodu kytary. Už bylo pozdě a učitelé oznámili večerku. Druhý den ráno jsme už o půl osmé vyrazili z kempu na snídani a pak pěšky do Nového Města nad Metují. Tam jsme měli hodinový rozchod a šli jsme na vlak. Ten nás odvezl zpět do Lanškrouna, kde jsme se rozešli do svých domovů. Celý školní výlet jsme si až na pár drobností velmi užili.