Články‎ > ‎

Staň se diplomatem

přidáno: 5. 11. 2018 0:00, autor: Barbora Pebruanto Šťastná

Brzy ráno 24. října v 6:25 jsme se sešli na vlakovém nádraží a společně s naším doprovodem paní Šťastnou vyjeli směr Česká Třebová. Na nádraží jsme posléze odešli na vlak do Pardubic a odtud zase vlakem odjeli do Hradce Králové.

Na místo konání summitu, do Studijní a vědecké knihovny jsme ještě museli dojet autobusem a tam jsme se už zapsali a čekali v sále.

Hned po našem přijezdu začali pořadatelé přednášet o hlavních tématech, problémech a souvislostech současné krize v Jemenu a poté jsme se rozdělili do skupin podle států. Já jakožto zástupce Ruské federace jsem byl ve skupině s další diplomatkou z Ruska, dvěma zástupkyněmi USA a dvěma velvyslanci za Kuvajt. Probírali jsme svoje zájmy ohledně humanitární krize v Jemenu.

Pak jsme byli rozděleni už jen na dvě hlavní skupiny a nastalo samotné jednání Rady bezpečnosti. To bylo rozděleno na dvě části, jednu před a jednu po obědě. První jednání trvalo od 11:10 do 12 hodin, ale moc se toho nerozhodlo a pořád nebyl ani navržen základ rezoluce, čili hlavní pointa jednání a víceméně usnesení UNSC (United Nations Security Council).

Po jednání proběhl oběd, kde si někteří vytvořili dohody, a také bylo vytvořeno základní znění rezoluce. A jiní si tady udělali nové přátele nebo pochopili, že vlastně průliv Mandep potřebují k obživě (Číně to vysvětlily USA).

A po obědě nastala druhá, pro nás důležitější část, jednání, kdy už byla konečně předložena rezoluce, navržená velvyslancem Peru. Opakovaně byly předkládány doplňovací návrhy Spojeným královstvím, Švédskem a USA, což byli také ti velvyslanci, co nejvíce žádali o slovo a reagovali. Nakonec jsme se dohodli o zákazu dovozu zbraní, což by podporovalo občanskou válku; víceméně jsme zakázali rozdělení Jemenu na dvě části, z důvodu možnosti uzavřít Mandep a poslání konvojů s humanitární pomocí bráněných menšími jednotkami armády.

Po druhém jednání už proběhlo zakončení, kdy se předaly certifikáty a vyhlásili se nejlepší účastníci. Pak už jsme sešli schody a šli na autobusovou zastávku. Čekání jsme si zpestřili tím, že Vojta (zástupce Číny) si zapomněl batoh nahoře, ale stihl tam doběhnout a i celkem rychle se vrátit s batohem.

Na nádraží jsme už jen čekali na vlak do Pardubic. Odtud jsme opět dojeli do České Třebové a s přestupem v Rudolticích až do Lanškrouna.

A tím zase jeden báječný den skončil.


P.Vabroušek


Comments