Články‎ > ‎

Soutěž Robotiáda

přidáno: 15. 2. 2016 14:22, autor: Tomáš Krisl
Někdo má rád zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst. Tak se zpívá ve známé písničce. Proč má ale někdo rád roboty plné ostrých hran, chladných na dotek, to už se v písních nedozvíme. Odpovědět na tuto otázku by mohla pětice studentů z našeho gymnázia, která se sešla páteční ráno dvanáctého února na vlakovém nádraží.
Ingrid Balcarová, Petr Syrový, Jakub Kocanda, Zdeněk Skalický a Adam Najman vyráželi do Brna na Robotiádu. V bedně spočívali dva roboti připravení na lov medvěda ve vymezené dráze. Samozřejmě potřebovali oživit a šikovného navigátora u dálkového ovládání, ale jinak byli po našich zkouškách ve škole plně schopni splnit svůj úkol a případně vyhrát nějaké to pěkné místo.
Ve vědecko-naučném centru Vida jsme se připojili k davu dalších nadšenců. Do celého areálu jsme měli volný přístup, takže se nebylo třeba obávat, že bychom se ve volných chvílích nudili. Po vybalení našich strojů se objevil drobný ale přesto velice podstatný problém. V záplavě dalších zařízení všech lidí kolem se naše telefony nedokázali správně propojit s našimi roboty. Jeden robot reagoval na ovládání s několikasekundovým zpožděním a druhý se vůbec nepřipojil. 
Ne a ne to propojit

S černými myšlenkami jsme vyrazili na robopřehlídku. V této části jsme mohli shlédnout ostatní roboty a jejich schopnosti. Soutěž měla tři disciplíny - co nejrychlejší projetí dráhy, kdy robot následuje černou čáru, záchrana medvěda s dálkově řízeným strojem (této jsme se jeli zúčastnit i my) a freestyle, kdy je třeba zaujmout porotu zajímavým robotem s neobvyklými schopnostmi. V poslední části nás zaujal dvoumetrový robot znázorňující Sluneční soustavu s obíhajícími hvězdami. 
Během následující hodinky se podařilo překonat problémy se spojením mobilů a robotů, a tak jsme vyrazili užívat radostí Vida centra. Kromě různých hrátek si někteří vyzkoušeli i přežít 3D-zátežový test pro piloty. Dle jejich slov se jednalo o odpočinkovou záležitost. A pak konečně nadešel čas začátku naší disciplíny - záchrana medvěda. Čekání na naši jízdu bylo zdlouhavé, a tak se dvojice lanškrounských robotů (pod vedením jejich majitelů) pustila do robotích zápasů. Roboti nedošly k úhoně, ale těsně před naším startem jsme zjistili, že se robotům dochází energie. Na několik posledních minut jsme je zapojili do zásuvky a doufali, že budou mít dost sil na očekávaný výkon.
A pak to nastalo. Ve chvíli, kdy měl první tým vystartovat selhalo propojení ovládání s robotem. Nezbylo než čekat na druhé kolo jízd. Druhý tým varován selháním svého předchůdce si dávala pozor a bez problémů odjel svou záchranou operaci. Navigátor musel díky problémům používat méně šikovný program, než se kterým jsme trénovali. Možná proto otloukal kapánek v zatáčkách stěny jízdní dráhy. Nejspíš to byl také důvod, proč chytání medvěda do klepet nevyšlo na první pokus. Ale třeba to byla obrovská nervozita při ostrém soutěžení pod objektivem kamer a neutuchajícím slovním komentářem moderátora.
Ač to vypadá, že medvěda vezeme směrem k vám, jedná se o taktiku "neotáčej to a rychle couvej"

První tým - Robohunters - byl při své opravné jízdě s výkonem relativně spokojen, proto jsme byli překvapeni, že se nedostal do vyřazovací jízdy dvojic nejrychlejších osmi týmů. Tým Šílenci na kolech se do playoff dostal, a tak je čekala těžká zkouška jejich schopností. Soupeřem jim byl robot, který měl druhý nejlepší čas, což samozřejmě navigátorovi nepřidávalo na klidu. Robota tato vyhlídka vůbec neznervóznila. Klidně seděl na čáře a čekal na odstartování. Soupeři se po odstartování příliš nedařilo. Ale bohužel ani nám a nakonec se vrátil do cíle dříve než nás robot. Tím jsme z dalšího závodění vypadli. 
Nakonec jsme tedy odjížděli ze soutěže na 5.-8. místě, což mezi 23 týmy není na první účast špatný výkon. Posbírali jsme také nápady na vylepšení pro další rok. 
Tato poloha není příliš vhodná pro chycení medvěda


Comments