Články‎ > ‎

Septima na Vltavě

přidáno: 22. 6. 2017 14:39, autor: Tomáš Krisl   [ Aktualizováno 23. 6. 2017 7:02 uživatelem Renata Bočková ]
Před gymnáziem stojí prastarý, ale stále funkční (tedy alespoň po většinu času funkční) autobus. Kolem se to hemží studenty, kteří strkají své obrovské tašky a kufry do jeho útrob a následně se snaží získat ta nejlepší místa pro dlouhou cestu až do jižních Čech, kam se naše třída vydala na vodácký kurz.

Cesta je to opravdu dlouhá, a tak se většina z nás při ní snažila něčím zabavit. Celkově převládala neoriginální sluchátka v uších, někteří si ale našli opravdu jedinečnou, zato velmi otravnou, zábavu v podobě vyjmenovávání věcí, které jsme míjeli (po pátém stromu už vám to začne lézt na nervy). Cesta však naštěstí přece jen jednou skončila a přežili i autoři oné originální zábavy, i když jen o fous.

První zastávka byla na oběd v jedné restauraci v Deštné, kde jsme byli obslouženi velmi „milou a „vstřícnou paní. Ta po nás, když se kdosi otázal, zda si může dát smažený sýr s hranolky a kečupem místo tatarky, málem házela talíře. Po návštěvě zdejší cukrárny jsem ale usoudila, že takhle vstřícní jsou tady asi všichni.

S plnými bříšky jsme zamířili na jediný český zámek, který je červený a zároveň obklopen vodou, na Červenou Lhotu. Po prohlídce jsme se ještě chvíli kochali jeho okolím a rakouskými veterány, které se slunily na parkovišti hned vedle naší Karosy. Ta se pak rozhodla naši snahu vydat se do kempu bojkotovat, a tak naše kluky čekalo roztlačování. Nakonec se autobus rozjel, ale bohužel v době, kdy za volantem nikdo nebyl a od malebného rybníčku nás dělilo pouze pár metrů. Kaskadérským skokem do rozjetého autobusu nás však pan řidič zachránil, a tak nedošlo na předčasné koupání.

Poté už motor šlapal jako hodinky a my jsme zamířili do naší noclehárny - kempu Vltavan, který leží na kraji Českého Krumlova. Pokoje byly hezké, při úpravách areálu z bývalé textilky však zapomněli na závěsy, a tak se dovnitř mohl neustále dívat prakticky každý. Večer jsme se ještě prošli do centra, kde jsme doplnili zásoby na další den.

Ráno nás pan Šilar dovezl do Rožmberka, kde jsme vyfasovali vesty, barely, pádla a lodě a pak už jsme se odrazili od břehu. Na cestě nás ten den čekaly dva jezy, které jsme sjeli se skóre 1:21 (tj. vyklopila se jen jedna posádka). Kvůli nedostatku vody se ale někteří z nás vymáchali při tlačení lodí z mělčin. Do cíle jsme dorazili unavení a o dvě hodiny později, než byl původní plán. Večer jsme ještě vyšli do zámeckých zahrad prohlédnout si otáčivé hlediště a projít centrum. Pokoj vedle nás ten den dostal nové obyvatelky a naši kluci se je ihned vydali ohromit recitací básně, kterou pro ně napsali v jejich mateřštině, němčině.

Další den jsme si sbalili věci, naložili je do autobusu a pouze s malými ranečky, které jsme si schovali do barelů, jsme vyrazili směr Zlatá Koruna. Tentokrát bylo jezů na cestě pět a sjeli jsme je se skóre 3:53. Pan učitel Mareš se vyklopil mimo jez po zákeřném sevření gumovými čluny nepřátelských vodáků a ještě jedna loď se vyklopila v důsledku skoku přespočetného člena jiné posádky.

Po doplutí následoval oběd a pak už cesta domů, kterou jsme stihli ujet za pouhých pět hodin.

Za septimu napsala
Jana Bočková   

Posezení u Červené Lhoty

Ten klid na řece stojí za to

Někdy bylo sjíždění jezu tak trochu magie

A jindy pro změnu pohodička

Toto se nazývá souloDění 

Česky Krumlov  jak se Vám líbí?

I během plavby se občas čekalo

Tato loď měla pracovní název Titanik












Comments