Články‎ > ‎

Poslední zvonění

přidáno: 5. 5. 2017 4:02, autor: Tomáš Krisl   [ aktualizováno 5. 5. 2017 4:04 ]
Každý rok nastává smutná událost. Poslední zvonění. 
Smutná je pro všechny kromě maturitních ročníků. Pro ně je naopak velice veselá.
Maturitní ročníky se loučí s naší školou. Sice se u nás ještě zastaví na takovou drobnost jako je maturita, ale jinak mají hotovo.
Jedním ze zvyků je převlečení maturantů do kostýmů, vybavení různými smradícími a barvícími chemikáliemi a jejich následné používání na ostatní žáky a případně i učitele. Maturanti si očividně vybíjí jistou frustraci, která se v nich navštěvováním naší školy hromadila, protože tento rok bylo žactvo opravdu nadprůměrně zmalované, mokré a zavánějící.
Opět zazněly výhrůžky od postižených: Až my budeme mít poslední zvonění, tak to všem vrátím. Tak nějak vzniká nekončící odplata na těch, kteří vlastně nic neprovedli.
O několik hodin později proběhl kultivovanější program. Maturanti pronesli dojemné proslovy, ve kterých se slzou v oku prozradili, že se jim u nás také občas i líbilo. V několika zdařilých scénkách prozradili svůj pohled na vyučující. Učitelé si uvědomili, že ač to vypadá, že je žáci neposlouchají a nedávají pozor, nemusí to být celá pravda. Učivo možná nevnímají, ale veselé hlášky nebo chování studenti rozhodně nepřehlédnou. 
Nakonec se maturanti snažili uplatit vyučující různými dary, aby si vyžehlili dojem z právě provedených vystoupení, získali si zkoušející u maturit anebo jen udělali učitelům radost.
A tak až velice rychle uběhnlo vzpomínání na společné chvíle a zase je naše gymnázium chudší o dvě třídy žáků, se kterými jsme strávili několik let našeho života. Pro ně je to jakési opuštění společného hnízda a vzlétnutí k novým zítřkům.

Comments