Je 31. května a třída kvarta se na na 6 hodinu ranní schází na lanškrounském vlakovém nádraží, aby se mohla vydat na výlet do Jinolic. Sraz se všem až na Jendu, který zaspal a vlak nestihl, povedl a v počtu 28 žáku a doprovodu pana učitele Růžičky a Střechy jsme vyrazili. Cesta byla dlouhá, ale každý se zabavil, většina byla ještě rozespalá, ale co spánek nestihl, to kafe na nádraží dohnalo. Čekalo nás několik přestupů a spojů, ale vše jsme zvládli a kolem 9:45 jsme dorazili na nádraží v Jinolicích. Po zhruba půlhodinovém přesunu do campu jsme se ubytovali v chatkách, které se v porovnání s minulými všem líbily. Když se všichni ubytovali a posilnili svačinou, vyrazili jsme do Prachovských skal, které se nachází asi 1,5 kilometru od campu v Jinolicích. Počasí vyšlo, takže vyhlídky byly hezké. Viděli jsme zříceninu Trosky, město Jičín nebo třeba Ještěd. Po náročném prolézání mezi skalami a ještě náročnějším zdolávání desítek schodů jsme se občerstvili v místním bufetu a vydali se další spoustou schodů zpět do Jinolic. Selfíček a panoramatických fotek krajiny nebylo málo a třídní “selfíčko” s Růžou taky nechybělo. Po návratu do campu většina skočila do místního rybníka a zbytek zůstal v chatkách. V 7 hodin nás čekala večeře v podobě řízku, který zachutnal téměř všem. Když se všichni najedli a doplnili síly, přišel čas na buldočky. Hra, po které všechny všechno bolí, ale stejně všechny baví. Mezitím pan Střecha připravoval večerní hru, která se konala po desáté hodině v místním lese. Za měsíčního svitu jsme po dvojicích vyrazili s jasným úkolem: Řídit se pokyny předem zadanými a najít a zapamatovat si 3 části vzkazu. Většině, nebo možná i všem se úkol podařilo splnit a tak kolem půlnoci dorazila poslední dvojice účastníků a pak i pan Růžička s panem Střechou, který si neodpustil strašení u svíčky v lese. Po náročném shánění všech žáku po campu se to Růžovi přeci jen povedlo a všichni ulehli do postelí. Ráno byl budíček v 7. Někteří dokonce o půl osmé i vylezli, že jo, Matěji ![]() si všichni sbalili a uklidili své chatky a vyrazili na jinolickou vlakovou zastávku. Zde se od nás oddělily 4 volejbalové reprezentantky, které mířily do Liberce na republikové finále. Zbytek třídy se pak vydal do Jičína, kde jsme se podívali na věž, ze které byl výhled na celý Jičín. Následovala hodinová pauza na oběd a následný přesun na nádraží, odkud nás čekala cesta domů. Cesta byla dlouhá, všichni byli unavení, ale i tak jsme to zvládli a v 16:23 úspěšně dorazili do Lanškrouna. Výlet jsme si všichni užili a věřím, že příští rok si ho užijeme stejně tak. Dan Skala, foto Zuzka Konečná |
Články >