Kukátko do praxe aneb Potřeba ztracených iluzí

přidáno: 27. 10. 2015 3:29, autor: Jan Zezula
    Studenti vyšších ročníků si často představují své další studium nebo uplatnění v zaměstnání jednoduše tak, že si prostě vyberou to nejvýhodnější a nejatraktivnější podle svých zájmů, potřeb či požadavků a svět na ně čeká s otevřenou náručí. Představy a životní praxe se však mnohdy tvrdě střetnou. Svoji budoucnost si nevybírají sami studenti či absolventi, ale prestižní vysoká škola nebo atraktivní a kvalitní zaměstnavatel si nemilosrdně vybírá je.
    Malým nahlédnutím do této tvrdé reality byla v pondělí 26/10 2015 beseda studentů maturitních ročníků s Mgr. Ivou Smolovou (absolventkou naší školy), která po studiích učitelství a odborné psychologie pracuje jako personalistka České spořitelny a má na starosti výběr nových pracovníků. Studenti se dověděli, co musí, mají i ze zákona nemusí (i kdyby to někdo vyžadoval) psát do životopisu, že všechny údaje o svých schopnostech musí konkrétně doložit, jak zkušený personalista lehce objeví klam, jednostrannost či polopravdy, jimiž si kandidát chce "vylepšit profil", že motivační dopis musí být faktickým doplnění životopisu, nikoliv jeho "literární" verzí, která opakuje totéž, a další důležité skutečnosti, které studenty a absolventy při výběru vysoké školy a hlavně zaměstnání čekají. Velmi důležité také bylo zdůraznění nutnosti před přijímacím řízením získat konkrétní a podrobné informace o zaměstnavateli a jeho požadavcích na kandidáty přijetí i zaměstnance, tedy nutnosti připravit se na přijímací řízení stejně svědomitě a důkladně jako na dosavadní nejdůležitější životní zkoušky.
    Beseda byla tvrdou lekcí životní praxe (před níž škola a rodina dosud více či méně chránily), o to však důležitější. Mít iluze o své budoucnosti a hlavně o sobě samém je nejspolehlivější cesta k životnímu neúspěchu.
JZ
Comments