3. září započal náš ekologický pobyt v Krásensku. Co víc si přát, být první týden školy na výletě. Nebudu se rozepisovat o tom, jak jsme se dopravili na místo, myslím, že to nikdy nikoho nezajímá. Alespoň já vždycky tyto pasáže přeskakuji a vrhám se na části textu, kde se píše o zážitcích na výletě zažitých. Mohu snad jen říct, že jsme si nevezli zadečky až k ubytovně, ale pěknou štreku jsme si museli odejít pěšky.

Když jsme poznali naše průvodce (Marka a Mauglí), rozplynula se nám naše přehnaná představa o ekologicky žijících lidech. Já jsem si je například představoval jako muže a mužatky, oblečené do oděvů z listí a kapradí, pijící vodu z potoků a žijící v harmonii s přírodou. Tak to však opravdu není. Přivítali nás velice sympatičtí mladí instruktoři, oblečeni v moderních a sportovních šatech.

Za všechny ty čtyři dny jsme navštívili mnoho krásných míst, ale nejzajímavější bylo prolézání jeskyní. Myslím, že mnoho z nás překonalo svůj strach, ať ze stísněných prostorů nebo pavouků (jak já je nesnáším).

Celkově bych tento pobyt zhodnotil jako velice poučný, místy strašidelný a lehce nadprůměrný. Převychoval nás (odhazuji odpadky do košů, sprchuji se podstatně kratší dobu) a vyvrhl do kruté reality plné úkolů, časného vstávání a učitelů.

A na závěr trochu eko-poezie:

Zlobí se na nás naše planeta,

my ještě nevíme, co je to odveta.

Zlobí se na nás čím dál tím víc,

začíná tady být globální hic.

Ondra Kolín