Články‎ > ‎

Kniha je záchranný pás samoty (R. Gomez de la Serna)

přidáno: 26. 11. 2015 1:53, autor: Jan Zezula
    Všechno zlé je na něco dobré. Nikdo nevítá nemoc, či dokonce nutnost ležet v nemocnici, ale i na tom může být něco příjemného a užitečného. Pro mne aspoň bylo.
    Když mě přepadla nemoc, díky čtení knih jsem (hezky vleže!) mohl prožívat s jejich hrdiny úžasná dobrodružství a cestovat po celém světě. Číst o dobývání severního pólu nebo o cestě oceánem na ledové kře pěkně v teple, pod peřinkou - to si člověk vychutná obojí měrou vrchovatou. Jako dítě jsem byl nemocný docela často, takže jsem si takových cest a dobrodružství užíval hodně, díky knížkám poznal daleké země a prožil mnohé z dějin celého lidstva. To bylo námětů k snění, k rozvíjení fantazie! Později jsem ocenil ještě jeden přínos četby. Na základní i na střední škole jsem se nemusel učit pravopis a slohovky jsem zvládal "levou zadní". Z knih jsem to měl prostě "v oku a v ruce". Když pak přišly bolesti a trápení dospívání a dospělosti, staly se některé knihy hojivým balzámem, který opakovaně užívám dodnes (počínaje Babičkou, přes Seifertovu a Skácelovu poezii, Čapkovy apokryfy a povídky po Malého prince či román Dobrý člověk ještě žije).
    Dnes mají knihy velkou konkurenci v televizi, počítačích, tabletech a podobných vymoženostech, trávit čas čtením vychází z módy, je to prý zbytečně namáhavé - a podle toho vypadají jazykové schopnosti či spíš neschopnosti nečtenářů. O to záslužnější je četbu knih podporovat.
    Příležitostí k podpoře čtení a k ulehčení pobytu dětí v nemocnici byla akce společnosti "Celé Česko čte dětem" a lanškrounského rodinného centra "Dětský svět" s názvem "Udělej radost - daruj knížku dětem v nemocnici". Studenti Gymnázia Lanškroun přispěli víc než stovkou knih, je nádherné, že se na naší škole našlo 24 dárců, nejvíc (celkem 9) jich bylo z primy. Všem patří obrovský dík orgqnizátorů, ale nejvíc je určitě bude hřát vděčnost obdarovaných dětí i jejich rodičů.
    Kdysi se bralo vážně hesllo Kniha přítel člověka, knížky měly svůj jedenatřicetidenní svátek - Březen, měsíc knihy, a když mělo vyjít něco dobrého, stály před knihkupectvími brzo ráno dlouhé fronty. Je to dnes pro Vás příležitost k shovívavému či ironickému úsměvu, nebo k zamyšlení?
                                                                                                                                                    JZ
    
Comments