Kaprálův mlýn – pobyt ve středisku ekologické výchovy

V úterý 19.4. jsme my, jakožto druhý ročník, společně se sextou nasedli do autobusu a vyrazili na čtyřdenní výlet do Kaprálova mlýna, což je zkráceně středisko ekologické výchovy, připravující programy pro školy, skauty a podobně. Cílem této výpravy bylo získat informace o přírodě, zvířatech, toho, co se děje kolem nás a tak nějak celkově, zkusit být aspoň pár hodin bez našeho nejlepšího kamaráda, našeho mobilu. Kaprálův mlýn nás velmi překvapil, a to hned na první pohled, kdy jsme uviděli naše ubytování. Podle reakcí spolužáků jsme všichni byli připraveni na to nejhorší, a bylo tomu přesně naopak. Mlýn je skvěle udržovaný, čistý, a už na první pohled to vypadalo, že následující dny budeme nadmíru spokojení. A to nemluvím o jídle!

Hlavní organizátoří našeho programu nás velmi stručně seznámili s historií mlýna a pak už jsme neztráceli čas, rozdělili se na několik skupinek a šli prozkoumávat krásy Moravského krasu a okolí. Cestou jsme měli za úkol vnímat přírodu, co se kolem nás děje, učit se poznávat rostliny, kolem kterým bychom jindy jen prošli a ani bychom je nezaznamenali. Pracovat s kompasem, mapou a tak nějak s tím, co nám příroda dala, bylo samozřejmostí. Na závěr každého dne, kdy jsme se věnovali pokaždé jinému tématu, a to například vodě, rostlinám, půdě, nebo živočichům, jsme se všichni sešli v hlavní místnosti, kde jsme měli za úkol připravit si krátké stručné prezentace o tom, co jsme za celý den zjistili, a tak nějak se pokusit předat získané informace ostatním. Některé skupinky to vzali vážně a trochu informací z toho vyplynulo, ale pár skupinek to pojmulo spíše s humorem a my jsme se vlastně nedozvěděli nic.

Po odprezentování náš program ale nekončil a každý večer byl něčím ozvláštněný. Ti, kdo neradi sedí na pokoji, nebo hrají společenské hry, se mohli vydat na honbu za netopýry, což bylo super, protože, kdy jindy se jen tak vydáte s kamarády poslouchat netopýry? Já myslím, že by to nikoho normálně nenapadlo. Následující večer pro nás byla připravená hra, ve které už šlo o zamyšlení nad sama sebou, nad lidmi kolem nás, nad tím, co chceme dokázat a jaké máme cíle. Tahle hra byla podle mě jedna z nejlepších částí programu, a podle toho, co jsme si po výletu sdělovali, nejsem jediná, komu se to hodně líbilo. Většina tuhle hru pojmula vážně, což se taky očekávalo a bylo to takové zajímavé odreagování od přírody, kdy jsme si někteří možná urovnali v hlavě pár věcí a na chvíli jsme zase mysleli na sebe a naše cíle.

Hlavní organizátoři byli příjemní, ochotní nám kdykoliv pomoci, nebo cokoliv poradit a bylo o nás dobře postaráno! Bylo super vyrazit na pár dní do přírody, odpočinout si a užít si to s kamarády:)Závěrem chci říct, že celé čtyří dny byly hodně náročné, jelikož většina z nás není zvyklá chodit 8 hodin v kuse, lézt u toho po skalách, prolézat jeskyně o šířce půl metru, nebo, což byla taková třešnička celého výletu, slaňovat a i přesto, že někdy bylo málo volného času, kdy jsme si chtěli na chvíli odpočinout, byl výlet vydařený a opět se ukázala naše schopnost spolupracovat, protože: Když se chce, tak to jde! .

Za 2.ročník napsala K.M.

Tzv. Horní mlýn koupila v roce 1939 rodina Kaprálových. Ti ho opravili a vybudovali zde dokonce bazén a splachovací záchody. Díky umístění mlýna na samotě uprostřed lesů zde rodina žila daleko od hrůz druhé světové války, tedy skoro. Aleš Kaprál byl totiž kvůli protinacistické činnosti zatčen. Naštěstí díky své ženě Zdeně, která podplatila několik významných lidí, byl Aleš propuštěn. Sám Kaprálův mlýn zůstal nedotčen až do příchodu sovětských vojáků, kdy zde došlo ke střetu opilých vojáků z východu a prchajících Němců. Padlo zde přes dvě stě vojáků. Když Kaprálovi z mlýna utíkali přes les (do té doby schováni v bunkru v domě), museli se brodit v krvi a překračovat mrtvoly (jedna z jejich dcerek dokonce z té hrůzy na několik dní oněměla). Po válce se sem vrátili a dali se do oprav (mlýn byl značně poškozen), už v roce 1946 se však rodina přestěhovala do Indie, poté do Austrálie a následně do Ameriky. Mezitím byl mlýn v roce 1949 státem vyvlastněn a stal se rekreačním střediskem. Od roku 1984 bohužel chátral. V katastrofálním stavu byl vrácen v restitucích Zdeně Kaprálové a ta ho pronajala za 1 korunu ročně na 99 let skautům, po její smrti jim její dcery mlýn darovaly. Dnešní vzhled odpovídá původnímu.

Kaprálův mlýn leží v nádherné přírodě Moravského krasu a ani jeho smutná historie neničí klidnou atmosféru. Měli jsme možnost poznat spoustu zajímavých rostlin, jeskyň i živočichů. Ti odvážnější z nás si zkusili slaňování a prolézání úzkých jeskyní, ti méně odvážní se radši jen dívali a drželi palce. Bohužel čtyři dny jsou příliš málo, a tak jsme měli šanci dostat pouze takový předkrm toho, co zde můžeme vidět. Na co rozhodně čtyři dny úplně stačily, byla ponorková nemoc. Pokoje po jedenácti až dvanácti lidech nejsou nejideálnější, ti co bydleli po třech, až pěti to měli lepší, ale i tam se začala projevovat.

Celkově si myslím, že se ekokurz líbil, a je škoda, že pobyt trval jen čtyři dny.

Za sextu napsala Jana Bočková