Kaprálův mlýn – pobyt ve středisku ekologické výchovy
V
úterý 19.4. jsme my, jakožto druhý ročník, společně se sextou nasedli
do autobusu a vyrazili na čtyřdenní výlet do Kaprálova mlýna, což je
zkráceně středisko ekologické výchovy, připravující programy pro školy,
skauty a podobně. Cílem této výpravy bylo získat informace o přírodě,
zvířatech, toho, co se děje kolem nás a tak nějak celkově, zkusit být
aspoň pár hodin bez našeho nejlepšího kamaráda, našeho mobilu. Kaprálův
mlýn nás velmi překvapil, a to hned na první pohled, kdy jsme uviděli
naše ubytová
ní. Podle reakcí spolužáků jsme všichni byli připraveni na
to nejhorší, a bylo tomu přesně naopak. Mlýn je skvěle udržovaný, čistý,
a už na první pohled to vypadalo, že následující dny budeme nadmíru
spokojení. A to nemluvím o jídle!
Hlavní organizátoří našeho
programu nás velmi stručně seznámili s historií mlýna a pak už jsme
neztráceli čas, rozdělili se na několik skupinek a šli prozkoumávat
krásy Moravského krasu a okolí. Cestou jsme měli za úkol vnímat přírodu,
co se kolem nás děje, učit se poznávat rostliny, kolem kterým bychom
jindy jen prošli a ani bychom je nezaznamenali. Pracovat s kompasem,
mapou a tak nějak s tím, co nám příroda dala, bylo samozřejmostí. Na
závěr každého dne, kdy jsme se věnovali pokaždé jinému tématu, a to
například vodě, rostlinám, půdě, nebo živočichům, jsme se všichni sešli v
hlavní místnosti, kde jsme měli za úkol připravit si krátké stručné
prezentace o tom, co jsme za celý den zjistili, a tak nějak se pokusit
předat získané informace ostatním. Některé skupinky to vzali vážně a
trochu informací z toho vyplynulo, ale pár skupinek to pojmulo spíše s
humorem a my jsme se vlastně nedozvěděli nic.
Po odprezentování
náš program ale nekončil a každý večer byl něčím ozvláštněný. Ti, kdo
neradi sedí na pokoji, nebo hrají společenské hry, se mohli vydat na
honbu za netopýry, což bylo super, protože, kdy jindy se jen tak vydáte s
kamarády poslouchat netopýry? Já myslím, že by to nikoho normálně
nenapadlo. Následující večer pro nás byla připravená hra, ve které už
šlo o zamyšlení nad sama sebou, nad lidmi kolem nás, nad tím, co chceme
dokázat a jaké máme cíle. Tahle hra byla podle mě jedna z nejlepších
částí programu, a podle toho, co jsme si po výletu sdělovali, nejsem
jediná, komu se to hodně líbilo. Většina tuhle hru pojmula vážně, což se
taky očekávalo a bylo to takové zajímavé odreagování od přírody, kdy
jsme si někteří možná urovnali v hlavě pár věcí a na chvíli jsme zase
mysleli na sebe a naše cíle.

Hlavní organizátoři byli příjemní,
ochotní nám kdykoliv pomoci, nebo cokoliv poradit a bylo o nás dobře
postaráno! Bylo super vyrazit na pár dní do přírody, odpočinout si a
užít si to s kamarády:)Závěrem chci říct, že celé čtyří dny byly hodně
náročné, jelikož většina z nás není zvyklá chodit 8 hodin v kuse, lézt u
toho po skalách, prolézat jeskyně o šířce půl metru, nebo, což byla
taková třešnička celého výletu, slaňovat a i přesto, že někdy bylo málo
volného času, kdy jsme si chtěli na chvíli odpočinout, byl výlet
vydařený a opět se ukázala naše schopnost spolupracovat, protože: Když
se chce, tak to jde! .
Za 2.ročník napsala K.M.
Tzv.
Horní mlýn koupila v roce 1939 rodina Kaprálových. Ti ho opravili a
vybudovali zde dokonce bazén a splachovací záchody. Díky umístění mlýna
na samotě uprostřed lesů zde rodina žila daleko od hrůz druhé světové
války, tedy skoro. Aleš Kaprál byl totiž kvůli protinacistické
činnosti zatčen. Naštěstí díky své ženě Zdeně, která podplatila několik
významných lidí, byl Aleš propuštěn. Sám Kaprálův mlýn zůstal nedotčen
až do příchodu sovětských vojáků, kdy zde došlo ke střetu opilých vojáků
z východu a prchajících Němců. Padlo zde přes dvě stě vojáků. Když
Kaprálovi z mlýna utíkali přes les (do té doby schováni v bunkru v
domě), museli se brodit v krvi a překračovat mrtvoly (jedna z jejich
dcerek dokonce z té hrůzy na několik dní oněměla). Po válce se sem
vrátili a dali se do oprav (mlýn byl značně poškozen), už v roce 1946 se
však rodina přestěhovala do Indie, poté do Austrálie a následně do
Ameriky. Mezitím byl mlýn v roce 1949 státem vyvlastněn a stal se
rekreačním střediskem. Od roku 1984 bohužel chátral. V katastrofálním
stavu byl vrácen v restitucích Zdeně Kaprálové a ta ho pronajala za 1
korunu ročně na 99 let skautům, po její smrti jim její dcery mlýn
darovaly. Dnešní vzhled odpovídá původnímu.

Kaprálův mlýn leží v
nádherné přírodě Moravského krasu a ani jeho smutná historie neničí
klidnou atmosféru. Měli jsme možnost poznat spoustu zajímavých rostlin,
jeskyň i živočichů. Ti odvážnější z nás si zkusili slaňování a prolézání
úzkých jeskyní, ti méně odvážní se radši jen dívali a drželi palce.
Bohužel čtyři dny jsou příliš málo, a tak jsme měli šanci dostat pouze
takový předkrm toho, co zde můžeme vidět. Na co rozhodně čtyři dny úplně
stačily, byla ponorková nemoc. Pokoje po jedenácti až dvanácti lidech
nejsou nejideálnější, ti co bydleli po třech, až pěti to měli lepší, ale
i tam se začala projevovat.
Celkově si myslím, že se ekokurz líbil, a je škoda, že pobyt trval jen čtyři dny.
Za sextu napsala Jana Bočková