Kdysi na sklonku září jsme se vydali (s přáním, abychom se víc vídali)

částečně busem, částečně pěšky, do končin, kde o dobrodružství není nouze,

kde k sobě měli jsme blíž než v lavici, tam u kraje lesa pobyli jsme dny tři.

Pouze.

Hráli jsme si , sportovali, povídali si, vařili a pak jsme jeli domů.

Samozřejmě  v rouškách s odstupem dvou metrů,

přesto nakláněli jsme se k sobě

jak větve cestu lemujících stromů.

Takže to celé dobře dopadlo.

Ještě uvidíme.

Za 1.A I.T.t.č.t.u.