Kdysi na sklonku září jsme se vydali (s přáním, abychom se víc vídali) částečně busem, částečně pěšky, do končin, kde o dobrodružství není nouze, kde k sobě měli jsme blíž než v lavici, tam u kraje lesa pobyli jsme dny tři. Pouze. Hráli jsme si , sportovali, povídali si, vařili a pak jsme jeli domů. přesto nakláněli jsme se k sobě jak větve cestu lemujících stromů. Takže to celé dobře dopadlo. Ještě uvidíme. Za 1.A I.T.t.č.t.u. |
Články >