Články‎ > ‎

Exkurze do Brna

přidáno: 26. 2. 2019 12:03, autor: Tomáš Krisl
V úterý 12. února se naše třída za doprovodu paní učitelky Najmanové a Weiserové místo ve školních lavicích sešla na vlakovém nádraží. Na programu jsme měli návštěvu Vida centra a výstavu Titanik. Na obě tyto aktivity jsme se velice těšili. Nejdříve jsme navštívili Vida centrum, kde nás čekal zajímavý program. Mohli jsme si zde vyzkoušet různé pokusy, které se týkali nejen fyziky, ale i různých jiných odvětví přírodních věd.
Také bylo pro nás připravené vystoupení, na kterém se nám hravým způsobem snažili vysvětlit, jak vlastně funguje lidský sluch. O ještě větší zábavu se postarali naši spolužáci, kteří se ochotně přihlásili jako dobrovolníci a svými hláškami rozesmáli dokonce i paní učitelky.
Kolem poledne většina z nás zamířila do restaurace, nacházející se v tomto komplexu, abychom nabrali energii na další program.Zatímco my jsme obědvali, naše paní učitelky nelenily a vydaly se prozkoumat terén v okolí, abychom zbytečně nebloudili a neztráceli cenný čas, který nám zbýval na výstavu. Ta nás zahltila spoustou informací nejen o lodní katastrofě, ale i o historických událostech z počátku 20. století. Byli jsme unešeni místnostmi simulujícími lodní prostory. Měli jsme možnost prohlédnout si například kabiny pro jednotlivé třídy a kotelnu. Na konci byl seznam cestujících, kde jsme se mohli podívat, zda bychom podle přiděleného palubního lístku s osobou přežili. Našlo se mezi námi několik takových šťastlivců, kteří by se vrátili domů. Pak už byl nejvyšší čas vyrazit na tramvaj. 
A nebyl by to výlet bez nějakého toho dobrodružství. Toho se nám dostalo chvíli po opuštění výstaviště. Zatímco my jsme se hnali za právě přijíždějící tramvají, paní učitelky se kochali krásami města, a tak se stalo, že jsme jim z rozjíždějící se tramvaje stihli jenom zamávat. Na nádraží jsme se naštěstí nakonec opět sešli a do spěšného vlaku směr Česká Třebová jsme po drobných peripetiích nastoupili všichni. Tady jsme si bohužel nemohli dovolit vyhazovat ostatní cestující jako ráno, protože na zpáteční cestu jsme neměli zajištěné místenky, ale vlak nebyl až tak plný, a tak jsme se nakonec všichni měli kam posadit. Cestou jsme vyplnili kvíz, který si pro nás paní učitelka nachystala a těšili se na návrat domů.

Michaela Šilarová

Comments