Exkurze 4.A do Brna

přidáno: 12. 12. 2016 12:20, autor: Jan Růžička

8.prosince 2016 se naše třída kvarta rozhodla zameškat jeden den ve škole a vyrazit na exkurzi do Brna.Všichni se těšili včetně našeho doprovodu “velkého táty” pana učitele Růžičky a paní zástupkyně Bůžkové.

Sraz byl v 7:10 na vlakovém nádraží v Lanškrouně, ale i přes vyhrožování pana učitele, ten kdo přijde pozdě bude si platit jízdenku sám a za plnou cenu, polovina třídy dorazila ve čtvrt a jeden náš spolužák dokonce dobíhal rozjíždějící vlak. Ale brali jsme to s humorem a do Brna odcestovali všichni za poloviční cenu.

Cestu vlakem jsme zvládli na jedničku jako slušně vychovaní studenti a do našeho druhého největšího města dorazili kolem deváté hodiny. Rozdali jsme si jízdenky na “šalinu”, je to trochu složitější, když polovině třídy je patnáct a ten zbytek je stále bez občanského průkazu. Městskou dopravou jsme dojeli na stanici Křížkovského a odtud jsme šli pěšky do VIDY v čele s nedočkavou skupinkou kluků.

Pro ty, kdo nevědí co je to VIDA. VIDA science centrum je zábavný vědecký park pro popularizaci a podporu vědy. Jednodušeji řečeno velká hala se spoustou interaktivních expozicí, které vysvětlují nejen princip fyzikálních jevů. Najdete zde motory, umělé větrné tornádo, telefonní budku měřící hlasitost zvuku, ale i spoustu informací o lidském těle, chemických vzorcích a tobogán z druhého patra, který tedy podle mě není nic moc.

Upřímně, když jste tam podruhé, už vás to moc nebaví. Ale to mluvím za sebe. Moji spolužáci tvrdí, že to bylo moc fajn, celkem dobrý, ušlo to, někdo říká nic moc, druhý super. Názory jsou různé, ale všichni se shodneme na tom, že se to nemohlo rovnat laser game, na kterou jsme zamířili odpoledne. Ale to předbíhám.

Jedna z věcí, která nás dost zaujala, byl “trenažér pro piloty”. To jsme opravdu museli vyzkoušet, tedy alespoň někteří z nás. Bylo to super a ani se vám neudělalo špatně, jak by každý čekal.

Poslední půl hodinu jsme se zúčastnili světelné show. Údajně nejtajemnějšího představení, které ve VIDĚ pořádají. Ale bylo to spíš pro malé děti než pro nás.

VIDU jsme opouštěli v poledne. Všichni měli hrozný hlad a těšili se na oběd do KFC a Poe Poe na Náměstí Svobody. Rozchod trval pouze třičtvrtě hodiny, což stačilo na snězení pizzy, hranolek a ostatních jídel, ale rozhodně ne na nakupování dárků na vánočních trzích. Ti, co spoléhali, že vyřeší jednou pro vždy obíhání obchodů a shánění maličkostí pro jejich blízké, měli smůlu.

Ve čtvrt na dvě jsme se všichni sešli, dobrá někteří přišli trošičku pozdě, na místě rozchodu a zamířili na laser game. Vedli nás “Dolly” s “Gregym”. Nikdo nedoufal, že tam dorazíme ještě ten den, ale k našemu překvapení nás k oprýskané budově zavedli za necelých deset minut.

Jak už jsem říkala, budova nevypadala vůbec jako nějaké často navštěvované místo. Kdyby jste prošli kolem a nevěděli, co se tam nachází, vůbec byste si jí nevšimli. Neomítnuté stěny, betonové schody, potrubí po obvodech zdí, to místo navozovalo tajemnou atmosféru.

Převlékli jsme se do černého oblečení a dostali pokyny ohledně pravidel hry a zacházení s pistolí. Předem jsme se rozdělili do čtyř týmů, takže když jsme věděli přesně co a jak, mohli jsme začít hrát. Jedna hra trvala patnáct minut, hrála vždy dvě družstva proti sobě a ostatní odpočívali a sbírali sílu. Ti, co zrovna neběhali v aréně mohli sledovat průběh hry na obrazovce. Měli jsme přehled o tom, kdo koho kolikrát zabil, kdo je nejvíckrát zastřelen nebo o nejlepším střelci, kterým se stal překvapivě Gregy. Ale ani pan učitel si nevedl špatně.

Všechny to ohromně bavilo. V tmavé aréně jste si v blikající vestě a pistolí v ruce připadali jako zásahová jednotka. Snažili jste se trefit protihráče a oni zas měli v merku vás. Po čtvrt hodině běhání, schovávání se za sloupy a střílení jste toho měli plné vinty.

Každý tým hrál dvě hry a na konci jsme dostali podrobnou tabulku výsledků. To proto, aby se mohl pan učitel rozhodovat, jaké bude dávat známky na vysvědčení. Nevyplatilo se ho mít, jako hlavní terč.

Ve tři hodiny jsme odcházeli plní zážitků a skvělých pocitů. Musím říct, že někdo v sobě objevil skrytý talent. Možná budeme mít ve třídě špióna.

Zamířili jsme rovnou na nádraží, kde jsme dostali půl hodiny rozchod. Většina z nás zamířila do Vaňkovky, porozhlédnout se ještě po nějakém tom dárku.

Vlak měl z Brna původně vyrážet v 16:20, ale znáte České dráhy, musíte předem počítat alespoň s malým zpožděním. Zpáteční cesta proběhla v poklidu, sice někteří z nás museli stát v uličce, ale to se dalo čekat ve čtvrtek večer.  Do Lanškrouna jsme dojeli o půl sedmé a ani tentokrát to nebylo včas. Ale nikomu to nevadilo. Byli jsme unavení, ale za to spokojení z příjemně stráveného dne.

Michaela Jánešová

  


Comments