Články‎ > ‎

Exkurze 3.A do Prahy

přidáno: 20. 3. 2016 23:31, autor: Jan Růžička

Zhruba od října jsme čekali na den, kdy se vyhneme škole a navštívíme Prahu. A ten den skutečně nastal. 16. 3. ráno jsme se (všichni přesně na čas) sešli na vlakovém nádraží. Konkurz na doprovod pro naši třídu vyhrál pan učitel Střecha. Cesta vlakem rychle utíkala a v Praze jsme byli už před desátou.

Z hlavního nádraží jsme se metrem urychleně přesunuli na Malou Stranu do Valdštejnského paláce, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Před vstupem tam jsme museli projít odbavovacím systémem pro případ, že by někdo u sebe měl zbraň nebo něco podobného. Někteří se obávali, že začneme pípat, jiní se na to spíše těšili a představovali si, jaké to bude. K potěšení pana učitele Růžičky však vše proběhlo bez problémů. Všechny násilné věci jsme totiž výjimečně nechali doma.

Pak došlo na samotnou prohlídku paláce, jenž slouží jako sídlo Senátu PČR. Zabrousili jsme do jeho historie, dozvěděli jsme se něco o zakladateli paláce Albrechtovi z Valdštejna nebo o samotném senátu. Po červeném koberci jsme pak došli do jednacího sálu, kde jsme završili naši prohlídku. Jelikož jsme měli štěstí, vyslechli jsme část zasedání senátorů. Nejvíce jsme byli zvědavi na pana Babiše, který se stejně jako ostatní politici věnoval spíše svému Iphone než zákonu o evidenci tržeb.

Dalším bodem na programu bylo setkání s panem Petrem Šilarem, jedním z 81 senátorů, v Kolovratském paláci. Napjatě jsme čekali, jestli nás pozve na koláč, jak sliboval pan učitel. Místo koláče jsme si směli nabídnout bábovku. Pana senátora jsme zasypali otázkami všeho druhu. Od prezidenta pana Zemana po výši jeho platu. Neexistují totiž hloupé otázky, pouze hloupé odpovědi. Zhruba po čtvrém naléhání pana učitele jsme se konečně rozloučili. Ale jistě se brzy uvidíme. Pan senátor nás totiž pozval na raut, který si nesmíme nechat ujít.

Metrem jsme se přepravili na Václavské náměstí, kde nás čekal rozchod. Jak divoká zvěř jsme se nahrnuli do KFC či McDonalds, ale neunikly nám ani jiná místa a obchody.

Pauza skončila my zamířili do Nové budovy Národního muzea na expozici nesoucí jméno “Archa Noemova”. Měli jsme celkem 50 minut na to, abychom si prošli celou loď a prohlédli si vycpaná zvířata a rostliny ze všech koutů světa. Všechna zvířata v nás vyvolávala dojem, že brzy ožijí a budou se tu procházet s námi. Za tu chvíli se to snad ani stihnout nedalo, exponátů bylo příliš mnoho. Přesto si spousta z nás našla čas na skvělou hru, ve které jsme jezdili lodí a zachraňovali zvířata. Mimo zajímavých druhů jako například židoviník německý, velescink kapverdský nebo lenochodi nás velice zaujala penisová kost kytovce, která byla pomalu větší než někteří z nás.

Po krátkém rozchodu na hlavním nádraží bylo na čase říct Praze “Sbohem!”.

Až do České Třebové šlo vše bez problémů. (Pokud teda opomineme přiliš hlasitou skupinku terciánů a terciánek, ke které si byl přinucen sednout pan Růžička, což stejně moc nepomohlo.) Jenomže kvůli desetiminutovému zpoždění nám ujel vlak do Lanškrouna, další jel až za hodinu. Nastalé volno jsme využili ke hraní různých (v našem podání bláznivých) her nehledě na to, že se v naší blízkosti vyskytovali i jiní lidé.

Nastoupili jsme na vlak a všichni ve zdraví dorazili domů. A byli jsme nadmíru spokojeni. My proto, že jsme zažili zase něco nového a skvěle jsme si celý den užili. Učitelé, že nás přijelo tolik, kolik ráno odjíždělo a hlavně že nás mají z krku.

Karolína Knápková


Comments