Články‎ > ‎

Ekopobyt v Kaprálově mlýně aneb jarní krajina pod sněhem

přidáno: 2. 5. 2017 2:29, autor: Tomáš Krisl   [ Aktualizováno 2. 5. 2017 21:34 uživatelem Věra Šverclová ]
Brrrrr! Jaro už je sice tady, ale sychravé, místy až sněživé počasí s tímto faktem očividně nesouhlasí. A tak není divu, že i v Kaprálově mlýně nás právě onen sníh zastihl. Šortky a tílka jsme mohli nechat bezpečně schované doma ve skříni a vytáhli jsme zimní bundy (alespoň ti chytřejší z nás) a nabalili si teplé ponožky.
Z Lanškrouna jsme vyrazili v úterý ráno, hned po velikonočním pondělí. V autobuse bylo teplo, a tak jsme mohli spokojeně vyrazit na cestu. Do Kaprálova mlýna jsme dorazili sice pozdě, ale v dobré náladě a plní energie, kterou nám jistě dodal i oběd, nad kterému se Mistru šéfkuchaři zvrtla ruka s čili.V plivání ohně bychom se jistě mohli měřit s drakem Bucifalem…
Než jsme se nadáli vyhnali nás z mlýna ven ve čtyř skupinkách. Každá parta dostala tablet a v něm zaznamenanou trasu s úkoly. Vydali jsme se tedy skrz kopce, jeskyně, lomy a údolí objevovat nejbližší okolí Moravského krasu. Cestou jsme zmokli a přepadlo nás krupobití, ale výlet to byl zajímavý a v celku veselý. Po návratu jsme se s ostatními podělili o fotky z našich výprav a hurá na večeři!
Ve středu byl nejchladnější den týdne. Alias nejvyšší čas na celodenní exkurzi po venku. Výlet to byl ovšem zajímavý, příště si hold musím vzít ponožky navíc, na konci cesty už jsem necítila prsty na nohou. Největším zážitkem středy, ne-li celého pobytu, však bude prolézání úzkou puklinou v jeskyni Hospoda. Jakmile jsme překonali myšlenky typu: “Tam se nevejdu.” A “Tak, teď se na mě sesype strop a už mě odsud nikdy nikdo nedostane…” mohli jsme si bez omezení užívat zúžené prostory a zvuk padající vody, jelikož se ukázalo že míříme k propadání. Byl to adrenalinový zážitek na celý život a dole v jeskyni jsme se opravdu zahřáli. Tudíž nám bylo teplo… do doby než jsme vylezli ven a zasypal nás čerstvý sníh.
Čtvrtek byl dnem výzkumu. Rozdělili jsme se do pěti skupin. Dvě šly zkoumat složení fauny ve zdejších tocích. Další dvě se vydaly zjistit chemické složení zdejších vod. A ta poslední? Zůstala v mlýně a vyráběla postery týkající se Moravského krasu. Odpoledne jsme si zase mezi skupinkami vše odprezentovali a připravili se na noční hru, která nás čekala po večeři. Nešlo o žádnou bojovku, nebo stezku odvahy. Byla to hra sloužící k zamyšlení nad námi samými. Dostali jsme čajovou svíčku symbolizující náš život a dostali jsme za úkol uchránit ji před ranami osudu, který kolem nás kráčel v zastoupení jedné z dobrovolnic mlýna. Když jsme více, či méně přežili. Dostavili jsme se do krbovny, kde bylo teplo a pohoda. Několik z nás pak ještě vyrazilo poznávat hvězdy s ředitelem Kaprálova mlýna a pak už honem do hajan, tedy někteří…
Poslední den, pátek, nabral akčnější spád. Opět jsme byli rozděleni. Tentokrát do čtyř skupin. Dvě se vydaly slaňovat dvacetimetrovou skálu a druhé dvě se šly plazit jeskyněmi. Pak rychle zabalit, naobědvat se a hurá domů. Moc se nám nechtělo, ale vzhledem k rýmě, kterou si nejeden z nás odvážel sebou, jsme nakonec byli všichni rádi, když jsme dorazili do prosluněného Lanškrouna.
Regina Opielová





Comments