Dva dny v Polsku

přidáno: 1. 11. 2012 6:39, autor: Dagmar Flídrová   [ Aktualizováno 1. 11. 2012 6:49 uživatelem Web Admin ]
26. září 2012 se vydala septima, pod jestřábím zrakem p.uč.Moravcové, Vašíčkové a p.uč. Střechy, doplněna o studenty dalších ročníků, na dvoudenní exkurzi k našim polským sousedům s cílem navštívit bývalé koncentrační tábory Osvětim a Březinku a strávit večer a druhý den v krásném Krakově.

Vyrazili jsme brzy z rána, po drobné komplikaci s nalezením správného autobusu, kdy jsme se pečlivě uvelebili v nějakém úplně cizím. V Litovli jsme nabrali výřečného průvodce. Cesta ubíhala rychle a počasí nám přálo. Po příjezdu ke koncentračnímu táboru nás rozdělili na dvě skupiny. Septima dostala průvodce, zbytek průvodkyni, a obě party se vydaly po vlastní ose na velmi zajímavou prohlídku tábora. Podívali jsme se do míst, kde spali vězni, do pokojů vojáků a do jediné plynové komory, která zbyla. Prošli jsme výstavou s kufry, botami, kartáčky a dokonce s vlasy vězňů. Měli jsme možnost zhlédnout fotografie spousty židů držených v táboře, byli mezi nimi i Češi. V úžasu jsme poslouchali vyprávění o tom obrovském tajemství, které dokázali Němci tak dlouho držet pod pokličkou.

Po necelých dvou hodinách jsme plni dojmů nasedli do autobusu, který nás i s průvodci popovezl do sousedního tábora Březinky. Tam jsme na rozlehlé rovině viděli jeden z vagónů, ve kterých byli vězni převáženi, koleje vedoucí až před trosky plynových komor, zbořené krematorium, řadu pomníků všech zemí, které měly v táboře zástupce, tzv. dřevěné baráky, kde spával neuvěřitelný počet lidí!  Jasné nebe a hřejivé slunce v zádech nedovolilo pochmurnému výkladu příliš nás rozesmutnit, a tak jsme z Březinky odjížděli pohnutí, zadumaní, dojatí, šokovaní a o dost moudřejší, ale nikoli smutní ani mrzutí.

Čekala nás hodinová cesta do Krakova, během které vyprchaly dojmy z koncentračních táborů a převládla touha po ruchu a akci velkoměsta. A po obchodech samozřejmě! Příjezd provázel zapeklitý úkol s parkováním, nakonec pan řidič prostě zastavil a my jsme se s elegancí slonů vyřítili ven, čapli kufry a pádili do turistické ubytovny pro studenty Goodbye Lenin. Krásně vyzdobené prostory ubytovny se nám všem moc líbily, ale nic nás nemohlo udržet vevnitř, když za okny čekalo večerní centrum města. Rozkaz zněl: "Do desíti ať jste tady!" a tak jsme se tři hodiny procházeli po nádherném osvětleném Krakově, pozorovali a poslouchali pouliční umělce, utráceli peníze za nesmysly a vůbec si užívali vše, co nám Krakov nabízel. Desátá hodina přišla jako blesk z čistého nebe, zalezli jsme do ubytovny a ještě chvíli (tak hodinu a půl) zlobili učitele pobíháním po chodbách a děláním rachotu, protože bez toho by to přece nešlo! A oni už to taky vědí... :)

Ráno jsme se nacpali u švédského stolu a vyrazili v čele s naším průvodcem do ulic Krakova. Představil nám všechny možné historické budovy a památky, které v centru stojí, a znal alespoň krátký příběh snad ke každé kavárničce. Den ubíhal rychle, a tak pro dobrovolníky brzy přišel čas na prohlídku hradu Wawel. V tomto směru většina studentů projevila zájem o kulturu, jen pár z nás se raději vydalo objevit obrovské nákupní centrum na druhé straně centra města. O tři hodiny později jsme se všichni opět setkali u autobusu a sdělili si navzájem dojmy. Wawel se nesetkal s příliš pozitivní kritikou, ale celý výlet nás všechny tak moc nadchl, že menší záporný bod nikomu nevadil.

Ve tři hodiny odpoledne jsme nasedli do autobusu a vyrazili domů. Dopravní zácpy nám cestu pekelně protáhly, ale nakonec jsme dorazili v pořádku a se spoustou pěkných zážitků.O tuto exkurzi jsme jako septima měli už dlouho zájem a jsme moc rádi, že nám škola a učitelé vyhověli a umožnili nám poznat tolik nového. Děkujeme.


Bára Poláková - septima


Comments