Dne 25.května 2016 jsme se výjimečně sešli celá třída. Chystali jsme se vyrazit na dlouho plánovanou exkurzi s paní Vlčkovou a panem Růžičkou. Velmi brzy ráno, ještě před tím, než se město začalo probouzet, jsme se se shromáždili na vlakovém nádraží. Naši únavu jsme na sobě nedávali znát a s velkým nadšením jsme se nechali odvézt do Šumperka. Tam na nás měl čekat autobus na Červenohorské sedlo, ze kterého jsme se chtěli vypravit na Praděd. Ve skutečnosti kvůli rozkopaným silnicím žádný nejel. Naše nadšení se ale nikam nevytratilo. Nahrnuli jsme se do obchodů, nakoupili si jídlo a vydali se na dlouhou cestu na jiný autobus do vzdálené vesničky. Moc pěkně jsme si popovídali mimo pana Růžičku, který se rozzářil, když mohl na trase sbírat kytičky a následně nám je předvádět. Nás to ovšem též velmi těšilo, protože jsme zrovna rostlinky s panem učitelem probírali na hodinách biologie. Po náročné cestě jsme našim nohám nechali odpočinout na trávníku vedle naší cílové autobusové zastávky. Najedli jsme se, odpočali si, hráli hry a skládali písničku panu Růžičkovi. Zanedlouho konečně autobus přijel a odvezl nás na Dlouhé Stráně - hlavní bod naší exkurze. Celá prohlídka započala krátkým filmem o elektrárně. Pouštěl nám ho moc sympatický pán, který nás dále vzal do samého středu hory, kde se nacházela jakási základna elektrárny. Nejvíce jsme všichni žasli nad umělými okny. Jelikož jsme byli hluboko v hoře a sluneční světlo se nás vůbec nějak nedotýkalo, všude kolem nás byla okna, která vypadala, že se o ně sluníčko odráží. Místo sluníčka to ale byly obyčejné žárovky. Potom nás autobus vzal na horní nádrž. Obejít ji nás stálo prokousat se dvoukilometrovou cestou. Všichni jsme to samozřejmě hravě zvládli. To už se pomalu začal blížit večer a my zas postupně různými dopravními prostředky jeli domů. Někde jsme museli déle čekat, někde jsme museli rychle spěchat, ale do Lanškrouna jsme se nakonec dostali živí.