 Chladné ráno, středa 12. listopadu, já s těžkým
dechem nastupuji do vlaku směr Brno. Co mě a mé spolužáky ze čtvrtého ročníku a
oktávy vůbec čeká? Mendelovo muzeum a nějaká kontroverzní výstava o lidském
těle. Snad to bude stát za to ranní vstávání.Po příjezdu hned příjemná procházka až k muzeu takzvaného „otce genetiky“,
Gregora Johanna Mendela. Prostory, kde se moderní expozice nachází, jsou plné
interaktivních vymožeností. Nejenže se dozvídáme o životě a práci slavného českého
vědce, můžeme si třeba sami vyzkoušet, jaké to je třídit jeho oblíbený hrách podle určitých kritérií. Součástí je i výstava o brněnských
augustiniánech, mezi něž patřil právě Mendel. Dostáváme také papíry, které nám poskytují možnost zapojit se do soutěže zodpovězením několika otázek týkajících
se augustiniánů. Asi proto, že tito řeholníci museli častokrát vstávat okolo
čtvrté ranní, měli tak obsáhlý jídelníček. Celkově si na této výstavě každý
našel své, někdo zaujatě četl historické texty, někdo se zvěčňoval s podobiznami slavných řeholníků, někoho
učarovala krása hrachového umění, někoho zase ladnost, s jakou se klíč
dokáže schovat pod podlahu. To nejlepší nás ovšem ještě čeká.
 Další přesun, tentokrát ke galerii Vlněna. Už z dálky
viditelný poutač Bodies Revealed sděluje, že tato výstava nám změní život. Teď
jde o to jak. Nekonečné čekání, odkládání kabátů a tašek, spousta pravidel a bezpečnostních
opatření. Ujímá se nás sympatická studentka medicíny, která nás bude výstavou
provádět a poskytovat nám o exponátech informace. Nejdřív kosterní soustava,
následuje nervová, cévní, trávicí, vylučovací. Tady kost, támhle sval a žilní
systém, tady celý člověk, bez kůže. To jsou ty... vystavené věci... pravé?
Dozvídáme se nejen encyklopedické informace o fungování lidského těla, ale i
způsob, jak tyto exponáty vznikly. Ano, jsou pravé, jen „napuštěné“ plastem. Prohlížíme
si orgány a celé soustavy, posloucháme výklad, občas se snažíme i na nějaký
dotaz pohotově odpovědět, jsme přece z toho semináře. Horko, přítmí a lidská těla. Před
vstupem do té „nejzajímavější části“, výstavy nevyvinutých plodů, jsme varováni,
kdo nechce, nemusí. Nakonec ještě třešnička v podobě rozmnožovací
soustavy. Ven vycházíme s rozporuplnými pocity, někdo možná se změněným
životem. Bylo to maso, doslova.Zbývají už jen nezbytné nákupy a jede se domů. Ano, stálo to dnes za to. Zjistit něco o sobě a svém těle při hodinách biologie je sice přínosné, ale vidět to na vlastní oči (nebo vidět oči cizí, zevnitř) nám dá do budoucího studia i života jistě mnohem víc. Michal Kraus
 |
Články >