Články‎ > ‎

Až pod kůži aneb s biologickým seminářem v Brně

přidáno: 20. 11. 2014 17:58, autor: Michal Kraus   [ aktualizováno 20. 11. 2014 18:03 ]
Chladné ráno, středa 12. listopadu, já s těžkým dechem nastupuji do vlaku směr Brno. Co mě a mé spolužáky ze čtvrtého ročníku a oktávy vůbec čeká? Mendelovo muzeum a nějaká kontroverzní výstava o lidském těle. Snad to bude stát za to ranní vstávání.

Po příjezdu hned příjemná procházka až k muzeu takzvaného „otce genetiky“, Gregora Johanna Mendela. Prostory, kde se moderní expozice nachází, jsou plné interaktivních vymožeností. Nejenže se dozvídáme o životě a práci slavného českého vědce, můžeme si třeba sami vyzkoušet, jaké to je třídit jeho oblíbený hrách podle určitých kritérií. Součástí je i výstava o brněnských augustiniánech, mezi něž patřil právě Mendel. Dostáváme také papíry, které nám poskytují možnost zapojit se do soutěže zodpovězením několika otázek týkajících se augustiniánů. Asi proto, že tito řeholníci museli častokrát vstávat okolo čtvrté ranní, měli tak obsáhlý jídelníček. Celkově si na této výstavě každý našel své, někdo zaujatě četl historické texty, někdo se zvěčňoval podobiznami slavných řeholníků, někoho učarovala krása hrachového umění, někoho zase ladnost, s jakou se klíč dokáže schovat pod podlahu. To nejlepší nás ovšem ještě čeká. 

Další přesun, tentokrát ke galerii Vlněna. Už z dálky viditelný poutač Bodies Revealed sděluje, že tato výstava nám změní život. Teď jde o to jak. Nekonečné čekání, odkládání kabátů a tašek, spousta pravidel a bezpečnostních opatření. Ujímá se nás sympatická studentka medicíny, která nás bude výstavou provádět a poskytovat nám o exponátech informace. Nejdřív kosterní soustava, následuje nervová, cévní, trávicí, vylučovací. Tady kost, támhle sval a žilní systém, tady celý člověk, bez kůže. To jsou ty... vystavené věci... pravé? Dozvídáme se nejen encyklopedické informace o fungování lidského těla, ale i způsob, jak tyto exponáty vznikly. Ano, jsou pravé, jen „napuštěné“ plastem. Prohlížíme si orgány a celé soustavy, posloucháme výklad, občas se snažíme i na nějaký dotaz pohotově odpovědět, jsme přece z toho semináře. Horko, přítmí a lidská těla. Před vstupem do té „nejzajímavější části“, výstavy nevyvinutých plodů, jsme varováni, kdo nechce, nemusí. Nakonec ještě třešnička v podobě rozmnožovací soustavy. Ven vycházíme s rozporuplnými pocity, někdo možná se změněným životem. Bylo to maso, doslova.

Zbývají už jen nezbytné nákupy a jede se domů. Ano, stálo to dnes za to. Zjistit něco o sobě a svém těle při hodinách biologie je sice přínosné, ale vidět to na vlastní oči (nebo vidět oči cizí, zevnitř) nám dá do budoucího studia i života jistě mnohem víc.
Michal Kraus


Comments