Články‎ > ‎

Anglie - York

přidáno: 5. 10. 2017 2:24, autor: Dagmar Flídrová   [ aktualizováno 6. 10. 2017 0:03 ]
V dnešní době aby se člověk bál vystrčit paty z domu, že? No my jsme vystrčili nejen paty, ale rovnou i batohy a kufry sbalené na šest dní v cizině, konkrétně v Anglii. Do autobusu jsme se dopotáceli napůl rozespalí, napůl plní energie a nadšení o půl sedmé ráno. Jakmile jsme ovšem vyjeli, energie z nás pomalu vyprchávala a na scénu nastoupily polštáře a deky. Než jsme opustili naši maličkou rodnou zem, už nás polovina spokojeně podřimovala. Plně probuzení jsme byli až v Německu, ve kterém jsme zase večer pěkně usnuli, jelikož německé dálnice se táhly jak žvýkačky, tak byly dlouhé a nekonečné.

Kolem jedné ranní nás probudil zvuk mikrofonu, který zesiloval hlas naší průvodkyně, jež se buď v autobuse zázračně zjevila, nebo nastoupila v době, kdy jsme spali. Každopádně nám oznámila, že si máme připravit doklady na kontrolu před naloděním na trajekt. A tak jsme se rozespalí, rozcuchaní a pomačkaní vypotáceli ven, kde nás ofoukl studený mořský vítr, a rychle se přesunuli do budovy, kde nám nevěřícně zkontrolovali doklady. Proč nevěřícně? Moc si toho sama nepamatuji, ale vypadalo to, jako by nás na těch dokladech nemohli poznat…

Ráno nás přivítala mlhavá Anglie a po čtyřech hodinách starobylý York. Po krátké procházce městem jsme zamířili (až na některé výjimky, které se bály) do York Dungeon, turistické atrakce skrývající se ve sklepení jednoho z domů, která nás zavedla o stovky let zpět do středověkého Yorku. Potkali jsme zde Vikinga, který nám strčil paní učitelku do sudu a překřtil ji na Hildu, jeptišku, která to v hlavě taky neměla moc v pořádku, šíleného doktora, tančícího soudce… Svezli jsme se v kočáře, jenž byl zastaven nějakým hrdlořezem. A v neposlední řadě nám upálili spolužačku za čarodějnictví (zážitek za všechny peníze - promiň Veru). Po pauze na nakupování jsme zavítali do Yorvik Viking Centre, tedy do muzea Vikingů, kteří v temném středověku ovládali York neboli Yorvik, jak mu tenkrát říkali. Sedačková lanovka nás vezla mezi figurínami vikingů a vyprávěla u toho zajímavé informace o jejich životě a sem tam i smrti.

Nadšení z Vikingů a atmosféry středověku jsme se vydali do katedrály. York Minster je ohromná budova, plná nádherných ozdob a ornamentů, ovšem oproti předešlým Vikingům působila poněkud ospale, a to i přes dunící zvuk monumentálních varhan.

Pak nás už čekalo jen setkání s rodinami. Nervózně jsme z okének autobusu sledovali, kdo se k nám blíží, a dohadovali se, kdo vypadá nejvíce sympaticky. Zážitky z rodin byly pak individuální.

Den třetí! Křídové útesy Flamborough Head nás uchvátily vlnami, větrem a nádhernou kamennou pláží. Odtud jsme putovali do městečka Whitby, které se proslavilo, především tím, že posloužilo jako inspirace pro Brama Stockera, když napsal své světoznámé dílo Drakula. Navštívili jsme zde ruiny starého opatství a atrakci Dracula´s experience, která se pokoušela nás vyděsit. (Pokoušela, jelikož kromě chlápka s maskou, co na vás vyběhl ze schodiště, a strachu, že v té tmě zakopnete, toho opravdu moc děsivého nebylo, zvláště v tom davu.) Whitby jsme opustili po nákupech a vyjeli se podívat na nádraží v Goathlandu, kde se natáčel první díl Harryho Pottera. Pochopitelně se zde rozpoutala vášnivá diskuse, co za scénu se zde přesně natáčelo. Nebylo se čemu divit, jednalo se totiž o záběr z konce prvního dílu, kde Hagrid předává Harrymu fotoalbum s fotkami rodičů a na nějž už mnoho diváků zapomnělo.

Ani celodenní výlet do národního parku Yorkshire Dales a zříceniny kláštera Bolton Abbey se bez Harryho Pottera neobešly. Obhlédli jsme si totiž místo, kde v Relikviích smrti Harry s Hermionou stanovali. Pravda, výhled z této skály byl nádherný, ovšem, jak na těch kamenech, (ve kterých zely díry přesně tak akorát velké, aby pohltily vaši nohu a pokud možno ji pořádně pochroumaly) dokázali ti dva postavit stan, nám bylo záhadou. No co, čáry a kouzla vás před vyvrknutým kotníkem asi uchrání…

Pátý a poslední den v Anglii nás čekal Londýn. Vyjeli jsme v sedm hodin ráno a zamířili na jih. počasí nám přálo a sluníčko svítilo, a tak jsme se kolem desáté objevili na Greenwichi a odtud se lodí přeplavili přes Temži na druhou stranu do historického centra. Navštívili jsme Trafalgar Square, viděli Westminsterský i Buckinghamský palác a spoustu dalších velevýznačných budov, jejichž názvy (přiznám se bez mučení) si už nepamatuji. Pod Londýnským okem jsme měli možnost zdarma navštívit 4D kino a pak už svižným krokem ke katedrále sv.Pavla, kde jsme dostali rozchod na poslední nákupy suvenýrů a hlavně jídla na zpáteční cestu. O půl desáté jsme se za vytrvalého děštíku shromáždili po Tower Bridgem a netrpělivě vyčkávali telefonát od řidičů, že už se blíží a můžeme tudíž vyrazit k autobusu.

V jednu ráno jsme opět rozespale bloudili po trajektu. Většina čtvrtečního dne pak splývá s dlouhou něměckou dálnicí a Prahou, zalitou zapadajícím sluncem, kde jsme vysazovali průvodkyni. Lanškroun nás pak přivítal kolem půl desáté. Spěšně jsme se vydali domů vstříc svým měkkým, voňavým postýlkám.

Regina Opielová, 3. ročník

Comments