Články


Celostátní soutěž Bobřík informatiky

přidáno: , autor: Dagmar Flídrová   [ aktualizováno ]

V minulých 14 dnech si všichni žáci nižšího gymnázia a zájemci z vyššího gymnázia opět po roce vyzkoušeli své schopnosti v řešení úloh, které mají společného jmenovatele - informatiku. 
Během vymezeného času řešili úlohy on-line souběžně se všemi žáky z celé republiky - dvanáctý ročník soutěže Bobřík informatiky letos přilákal opět více soutěžících než se zúčastnilo ročníku minulého, tedy 90 976 soutěžících z přesně 745 škol.

Bobřík informatiky je soutěž zaměřená na rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení žáků s otázkami zaměřenými na algoritmizaci, programování a logické myšlení. Svou obtížností odpovídá předmětovým olympiádám. Na následujícím obrázku je příklad jedné z otázek z kategorie pro tercii až kvartu - správnou odpověď najdete na konci tohoto článku :-)


Letošní ročník přinesl menší počet úloh a tedy i menší počet maxima získaných bodů. Úspěšným řešitelem se tak stali všichni, kteří obdrželi alespoň 120 bodů ze 192 možných. Z našich celkem 131 soutěžících jich 70 bobříka ulovilo a kromě kategorie Senior, která obsahuje nejnáročnější úlohy, jsme v každé kategorii dosáhli na nejlepší možné umístění. Jak byli naši žáci úspěšní shrnuje následující tabulka.

Pro kategorii senior je letos organizováno i národní kolo garantované pořadateli tak, aby mohlo být započítáno do soutěží Excelence ministerstva školství. Nele Kubelkové, Martinu Burešovi, Matouši Jedličkovi (oktáva) A Honzovi Kuttichovi (septima) tak gratulujeme k postupu a do národního kola, které se uskuteční 28. ledna 2020, držíme palce.












Exkurze AVX

přidáno: 18. 11. 2019 10:30, autor: Jana Kolářová

Dne 12. 11. 2019 jsme se v rámci chemie zúčastnili prohlídky firmy AVX v Lanškrouně. Na začátku si pro nás pan Vilč připravil zajímavou prezentaci, díky které jsme se dozvěděli mnoho nových informací. Nechybělo také drobné občerstvení a krátká přestávka. Poté následovala prohlídka firmy a podrobné vysvětlení toho, jaký stroj co vyrábí.

                                                        Za druhý ročník a sextu Simona Hrubešová

Exkurze do Anatomického muzea v Brně

přidáno: 17. 11. 2019 6:11, autor: Markéta Stasiowská

Ve čtvrtek 31.1. jsme se my, maturanti navštěvující biologický seminář, sešli na lanškrounském

vlakovém nádraží už v půl osmé ráno. Když jsme ohromně natěšení na poznání (a někdo ještě více na

následné nákupy) nasedali do vlaku, netušili jsme, že se brněnského vzduchu nadechneme až v půl 12.

Věděli jsme sice o problémech na trati, takže typické zpoždění ČD nás nemohlo vyvést z míry, avšak

téměř hodinovou cestu do České Třebové ani velký zmatek na tamějším nádraží, nečekal nikdo. Po

zmíněných nepatrných komplikacích jsme konečně dorazili do cíle, kterým bylo Anatomické muzem

profesora Karla Žlábka na lékařské fakultě MU. Nadšení zájemci z našich řad si exponáty lidského těla prohlédli s výkladem paní

učitelky M. Stasiowské, zbytek skupiny si expozici prohlédl sám. 

Z exkurze si odnášíme zajímavé poznatky a nevšední pohledy na lidské tělo. Někteří odjeli dokonce se smutným

zjištěním, že patologie není obor pro ně. Paní učitelce ale patří náš velký dík za trpělivost s námi, i za

odborný a doprovodný výklad.


Za všechny zúčastněné Kateřina Jirásková, 4. ročník

PLANETÁRIUM A MOŘSKÝ SVĚT PRAHA

přidáno: 14. 11. 2019 11:01, autor: Kateřina Gondová   [ Aktualizováno 14. 11. 2019 22:07 uživatelem Věra Šverclová ]

V pondělí 11. listopadu 2019 se žáci sekundy zúčastnili přírodovědné exkurze (fyzika, biologie) v
Praze. V článku jsou použity „střípky“ z jejich hodnocení.
Venku byla trochu zima, ale my jsme nemuseli do školy. Vlak nás dovezl do Prahy-Holešovic.
Po krátké cestě z nádraží jsme vstoupili do planetária. Uvítaly nás zajímavé exponáty a čekal nás pořad
Podívej! Než jsme zhlédli film (někteří jsme ho moc nepochopili, hodně o oku, málo
o vesmíru), seznámili jsme se s principem planetária, s planetami, s hvězdami i se souhvězdími.
Další zastávkou byl nedaleký Mořský svět a jeho úchvatná akvária a ryby (žraloci, rejnoci, piraně,
murény, ...) - prostě bezva.
Ještě jsme zvládli otázky pracovního listu, vyluštili tajenku a hurá na vlak.
Při přestupu na hlavním nádraží v Praze jsme měli krátký rozchod, který většina z nás využila
k zakoupení jídla v Burger Kingu.
Po celém dni jsme unaveni dorazili domů, ale všichni jsme si to moc užili.

Pardubické poetické setkání

přidáno: 13. 11. 2019 13:58, autor: Jan Střecha   [ aktualizováno 13. 11. 2019 14:04 ]

Studenti a studentky našeho gymnázia se po roce opět vypravili do Pardubic na Poetické setkání, což je přehlídka přednesu uměleckých textů a také vlastní tvorby. Tentokrát jsme tam jeli pouze s vlastní tvorbou, kterou si ovšem její autoři sami přečetli před posluchači. A tak zde zazněly básně Petra Syrového, Matěje Klee a Jana Dolečka (všech ze septimy), Magdalény Hejné (z 1. ročníku) a próza její sestry Ažběty Hejné (z kvinty).



V této kategori se neudělovalo pořadí, ale čestná uznání - za texty, které se porotě zdály o trochu lepší, než ty ostatní (porotci několikrát zdůraznili obtížnost jejich srovnání). Nakonec byla udělena tři čestná uznání, z nichž do Lanškrouna putují hned dvě - Petru Syrovému a Matěji Klee. Blahopřejeme!

Jan Střecha


Kvarta v Praze

přidáno: 10. 11. 2019 23:16, autor: Barbora Pebruanto Šťastná

Brzo ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží. Za chvíli už jsme seděli ve vlaku do České Třebové. Po přestupu už jsme vyráželi přímo do Prahy. Jako první na řadě bylo Museum komunismu. Dostali jsme zábavný pracovní list a hodinu a půl na vyplnění. Po prohlídce následovala Neviditelná výstava, kde jsme strávili hodinu ve tmě. Náš slepý pan průvodce byl opravdu frajer, vyznal se perfektně. Nakonec rozchod v Paladiu a pak už hurá domů. Velmi jsme to užili!

Robert Vranka






MČR ve fightingu

přidáno: 5. 11. 2019 23:40, autor: Petr Mareš

V sobotu 2. 11. 2019 se devět členů lanškrounského oddílu jiu-jitsu zúčastnilo 18. mistrovství České republiky ve fightingu (sportovním jiu-jitsu), které pořádal plzeňský oddíl allkampf-jitsu pod patronací Českého svazu AKJ. Soutěžilo se ve čtyřech disciplínách – v grapplingu (boji na zemi), fightingu (komplexním boji se středně silným kontaktem), fightingu lowkick (plnokontaktním komplexním boji) a v kata (předepsaných sestavách bez protivníka).

Kromě posledně jmenované jsme zápolili ve všech kategoriích a opět se potvrdilo, že mezi největší ranaře patří naše děvčata – Karolína Chrobáková ze čtvrtého ročníku si domů přivezla dva poháry (1. místo v grapplingu a 2. místo ve fightingu) a naše čerstvé absolventky Aneta Šaršonová a Kateřina Jirků se podělily o zlato a stříbro v grapplingu. Celkově se sbírka oddílových úspěchů rozrostla o sedm pohárů.


Exkurze v Brně

přidáno: 4. 11. 2019 5:59, autor: Naděžda Vlčková   [ aktualizováno 4. 11. 2019 22:50 ]

24. 10. 2019 se třídy 3. A a 1. ročník vydaly do Brna. Co tam? Po krátké občerstvovací zastávce v nákupním centru u Globusu a po malém bloudění jsme vystoupili pod kopcem u hvězdárny. 

Ve hvězdárně jsme se díky videoprojekci dozvěděli, jak vypadá noční obloha nejen nad Brnem, ale i co se děje ve Sluneční soustavě. Tato videoprojekce měla dvě části. V první půlhodině vyprávěl o Sluneční soustavě přímo zaměstnanec planetária a v druhé půlce jsme shlédli dokument o Sluneční soustavě a výhledy do budoucna.

V odpoledních hodinách jsme se přemístili do Vidy! Zde jsme si formou her vyzkoušeli, jak funguje přílivová elektrárna, co se děje s DNA uvnitř těla a jiné. Už na začátku jsme dostali pracovní list, na kterém byly velice zajímavé úkoly vztahující se k radioaktivitě až po výrobu elektřiny.

Exkurze proběhla v dobré náladě, ale žáci staršího ročníku se unavili natolik, že při cestě zpět prakticky jen spali a decentně nižšímu ročníku naznačovali, aby byl ticho.


Magdaléna Hejná 1. ročník


Druhý ročník v Muzeu komunismu

přidáno: 23. 10. 2019 23:56, autor: Helena Hejlová

Dějepisná exkurze do Prahy

 

Dne 14. října 2019 jsme se v rámci výuky dějepisu zúčastnili exkurze do našeho hlavního města Prahy. Naším cílem bylo navštívit Muzeum komunismu a dozvědět se zajímavé informace a fakta o tomto období našich dějin.  Abychom si jich z muzea odnesli co nejvíce, našim úkolem bylo vypracovat pracovní list s otázkami týkajícími se totalitního režimu, tehdejší propagandy, sametové revoluce, každodenního života, politiky atd. Poté následovala cesta vlakem domů a já mohu za celý 2. ročník říci, že jsme si exkurzi náramně užili. 


                                                                                                  Simona Hrubešová, 2. ročník  


 


 

DRAK V L´ARTU, DRAK V NÁS

přidáno: 22. 10. 2019 3:11, autor: Dagmar Flídrová

Premiéra představení Drak divadelního spolku Škeble, KD L´ART Lanškroun, 18. 10. 2019
Článek převzat s laskavým svolením autora Fr.antiška Teichmanna

Pod slovem dobrodruh si představí valná většina z nás Indiana Jonese šmrncnutého Edmundem Hillarym. Pokud však slovo dobrodruh vnímáte šířeji, může se vám do něho vejít i režisér Jan Střecha. Ten se se svým divadelním souborem Škeble vydává do nejistých vod a příkrých stěn náročných dramatických her, kam se profíkům na venkovských štacích nechce a ochotničtí amatéři raději ani nenahlédnou.


Drak od ruského dramatika Jevgenije Švarce není rozhodně potok, který stačí s rozběhem a klackem v ruce přeskočit. Záludný je už fakt, že hra je bezmála osmdesát let stará a na scéně se objevuje hodně upovídaných postav. Nelze opomenout ani ruskou duši autora, která si potrpí na větší než malé dávky emocí, sentimentu a vyznání, než jsme tady, na pomezí západoevropské strohosti, zvyklí. Režisérské zásahy byly určitě nutné, ale i tak se někdy herci s těmi city pořádně zapotili. Uvěřitelně a se ctí to zvládl "klaďas" Lukáš Bartoš v roli Lancelota i jeho vyvolená Elza, kterou si zahrála Kateřina Voleská. Každopádně ač to byly role de facto hlavní, vůbec jsem jim tu jednoznačnou čistotu duše nezáviděl. To se nehraje snadno. Naopak jsem tak trochu záviděl všem třem dračím hlavám, ve kterých se snoubila inteligence s celou kupou odporných vlastností. Každá z hlav v podání Pavla Studeného, Jana Dolečka a Šimona Vávry nabídla sic malou, ale velmi šťavnatou roli. Tu si pánové uměli užít, byť asi nechali ožít své nejtemnější démony. Dračí hlavy byly odporné, ale zlo v nich klokotalo, tak nějak přirozeně, očekávatelně. O to horší zlo bylo to, které se probouzelo v lidech, nebo do nich tak nějak samozřejmě prosáklo. V tomto momentu je hra nejděsivější a až mrazivě aktuální. Autor hru napsal v roce 1942 a primárně v ní varoval před fašizmem, kterému v polovině minulého století podlehly miliony lidí po celém světě a nejvíce v zemi Goetha. Jenže tohle prosakující zlo, tenhle drak v nás nemá jedinou podobu, ale mnoho jiných, jak víme z poválečných dějin světa i každodenních zpráv.


Pro svět není tragické to, že se objevují draci se svými choutkami až v parlamentu, ale to že jim dokážeme sloužit. Ať už je to ze strachu, vlastního pohodlí, prospěchu nebo jiné formy vypočítavosti. A právě vypočítavé zlo, které se usadilo v bezpáteřním purkmistrovi a jeho synu Jindřichovi nabídlo výrazné role pro Martina Bureše, respektive Víta Šemberu. Snad mi odpustí poněkud lidový příměr, ale ten i svou fyziognomií a schopností neutuchající slizké vysmátosti seděl v této roli jako "zadek na hrnci". Když s karafiáty v ruce a zářivým úsměvem posílal Elzu zabít Lancelota, představoval děsivější bytost než všechny tři dračí hlavy dohromady. Bláznivý purkmistr uvolnil široké možnosti pro až "menšíkovské" nadání Martina Bureše. Ten nezaváhal a téměř improvizačně servíroval divákům směsici specificky českých "kulturních" odkazů počínaje Hurvínkem a konče Milošem Zemanem. Jeho transformace do čajové konvice bavila stejně jako dokonalost imitace hlasu našeho prezidenta. Ale možná toho bylo o píď víc, než to chtělo. A humor pak zastíral děsivou podstatu toho, co se děje pod první linií děje.


Pokud jste během prvního dějství dostali snad pocit, že s koncem draka nastane šťastný konec, byli jste na omylu. Drak se dostal pod kůži lidem natolik, že si bez něho nevěděli rady a tak vzpomínají na staré dobré časy. Ti nejdrzejší pak převezmou otěže jeho krutovlády do vlastních rukou a neštítí se ze široka užívat ani jím zaběhnutých pravidel.

Je skvělé, že si třicet let od sametu můžeme v Lanškrouně užít dílko, které v Sovětském svazu nebylo nikdy zakázané, ale pro jistotu ani dovolené. Protože co kdyby někoho napadlo, že ten příběh sedí na nejednu historickou epochu a učí rozeznávat pravdu od lži i někdy těsné rozdíly mezi dobrem a zlem. Učí ještě jednu, u nás v Čechách bohužel mnohem aktuálnější věc, než by mi bylo milé, a totiž potřebu nevzdávat se svých práv, pachtit se za pravdou a proti všemu, což zavání křiváctvím. Myslím, že to lze označit za boj o demokracii.

Perličkou sobotního představení byla přítomnost dvou dam, překladatelek této hry z ruštiny. Stálo tedy za to zeptat se na dojmy a postřehy právě jich. "My jsme se snažily velmi věrně držet textu tak, jak tam byl a neuhlazovaly jsme ho ani nedělaly aktuálnější, snad až na několik slovíček. Byl tam třeba pozdrav "zdrástvujtě ribjáta" a my tam daly "čau lidi". To je ale stejné, jen to má ten aktuální prvek. Víte, i když je třeba mezi Lancelotem a Elzou ta mluva docela knižní, děj vás strhne. Vnímáte, jak je to téma "draka" a společnosti, která ho neodmítne a má ho dokonce ráda, aktuální a přestanete vnímat knižnost dialogů," řekla mi Lenka Benešová a Eva Romancovová dodala: "Bylo to prostě skvělé a moc se nám to líbilo. Je vidět, že režisér své herce zná a jsou to naprostí profíci. Viděla jsem hru zfilmovanou ještě za Sovětského svazu a pár úryvků, ale celou nikdy. Každopádně jsme s napětím očekávaly, jak některé repliky vyzní, a jak na ně budou diváci reagovat. To bylo napínavé, protože člověk nemá nikdy jistotu, že to zafunguje. Ale měly jsme radost, dopadlo to skvěle." Docela mě zajímalo, jestli se dnes v Rusku Drak hraje, ale jasnou odpověď jsem nedostal: "My to nevíme, ta hra je i v současném Rusku velmi slavná, často se k ní odkazují literáti a také se z ní často cituje. Téma draka v nás je v Rusku velmi silné a ruská intelektuální vrstva i opozice hru až velmi dobře zná."

František Teichmann

1-10 of 621